Up namaluj_mi_pisnicku Prev Next Slideshow

 Předcházející foto  Další foto  Index
culovin2
ossian
Smutno je mi
Divny_veci
velka_voda
  podivna_hodina.jpg - Přepadená žena sténá pod úderem pažby,
prostitutka unavená padla na dno dlažby.
Soše v parku slzy kanou na kamenné vnady
a já s tváří ustaranou potácím se tady.

Do očí padá prach a mour,
vzhůru se nikdo nedívej,
a slzy okapovejch rour
kanou na chodník šedivej.

Z dálky slyšet pláč a klení, někdo přejel pejska,
lehká slečna zuby cení, z oken barva prejská.
Dítě křičí, že chce čůrat, ale matka mlčí,
v okně stojí polní kurát, v ruce máky vlčí.

Podivná je to hodina, 
podivná je to ulice, 
poslední okno zhasíná, 
svítí jen kousek měsíce. 

V dálce slyším řeku hučet a se zbraní sečnou 
vyřizuji starý účet s jednou mladou slečnou.
Co se stalo, to se stalo, všechno jsem jí vyčet.
Dítě už se počůralo a přestalo křičet.

Podivná je to hodina, 
podivné je to svítání, 
ten, kdo tou dobou vzpomíná, 
těžko se pláči ubrání.

Lehká slečna sebou řízla, svět se krví zalil 
a já marně hledám fízla, kterej by mě sbalil.
V dálce kdosi přejel pejska, už se rozednívá, 
z vlčích máků barva prejská, polní kurát zpívá:

Podivná je to hodina, 
podivný je to znamení, 
vždyť vadne i ta květina 
a na rtech úsměv zkamení.

Jedovatá moucha bzučí svoji píseň tesknou 
a mne příchod rána mučí, oči se mi lesknou.
Děsí mne, že i ta moucha dovede se dívat.
Teď ať nikdo neposlouchá, já si budu zpívat:

Podivná je to hodina, 
do očí padá prach a mour, 
ten, kdo tou dobou vzpomíná 
na slzy okapovejch rour, 

těžko se pláči ubrání, 
uvadne i ta květina, 
podivný je to svítání, 
podivná je to hodina.



Jiří Suchý
Keywords: abstrakce;báseň;město;struktury;zeď;Píseň;Poesie  
ja_videl_divoke_kone
sloni_hrbitovy
P1540239
jen_najit_ta_slova
Bal ve slepe ulicce

Přepadená žena sténá pod úderem pažby, prostitutka unavená padla na dno dlažby. Soše v parku slzy kanou na kamenné vnady a já s tváří ustaranou potácím se tady. Do očí padá prach a mour, vzhůru se nikdo nedívej, a slzy okapovejch rour kanou na chodník šedivej. Z dálky slyšet pláč a klení, někdo přejel pejska, lehká slečna zuby cení, z oken barva prejská. Dítě křičí, že chce čůrat, ale matka mlčí, v okně stojí polní kurát, v ruce máky vlčí. Podivná je to hodina, podivná je to ulice, poslední okno zhasíná, svítí jen kousek měsíce. V dálce slyším řeku hučet a se zbraní sečnou vyřizuji starý účet s jednou mladou slečnou. Co se stalo, to se stalo, všechno jsem jí vyčet. Dítě už se počůralo a přestalo křičet. Podivná je to hodina, podivné je to svítání, ten, kdo tou dobou vzpomíná, těžko se pláči ubrání. Lehká slečna sebou řízla, svět se krví zalil a já marně hledám fízla, kterej by mě sbalil. V dálce kdosi přejel pejska, už se rozednívá, z vlčích máků barva prejská, polní kurát zpívá: Podivná je to hodina, podivný je to znamení, vždyť vadne i ta květina a na rtech úsměv zkamení. Jedovatá moucha bzučí svoji píseň tesknou a mne příchod rána mučí, oči se mi lesknou. Děsí mne, že i ta moucha dovede se dívat. Teď ať nikdo neposlouchá, já si budu zpívat: Podivná je to hodina, do očí padá prach a mour, ten, kdo tou dobou vzpomíná na slzy okapovejch rour, těžko se pláči ubrání, uvadne i ta květina, podivný je to svítání, podivná je to hodina. Jiří Suchý Keywords: abstrakce;báseň;město;struktury;zeď;Píseň;Poesie
Počet fotek: 35 | Poslední aktualizace: 17.5.08 11:19 | Nápověda